Karaimové v zahraničí – Konstantinopol
(od našeho zpravodaje)
Místní karaimská komunita má v současné době více než 200 rodin.
To je vše, co zbylo z kdysi bohaté, početné a díky svým učencům slavné konstantinopolské karaimské komunity.
Život konstantinopolských karaimů probíhal po dlouhou dobu v poměrně poklidné atmosféře, protože Turci s nimi zacházeli vesměs laskavě.
Do přijetí ústavy, tedy do doby kdy byly všechny národy Turecka zrovnoprávněny ve svých občanských právech, požívali konstantinopolští karaimové celou řadu výhod a občanských privilegií.
Byli osvobozeni od mnohých daní, nebyli nuceni si pořizovat licence, jejich nemocnice byla spolufinancována z veřejných prostředků.
V současné době ale nemocnice téměř nefunguje.
Karaimové mají dvě synagogy, ta starší představuje vzácnou ukázku starověké východní architektury.
Nová velká synagoga byla vystavěna v nedávné době.
Velkou pozornost zasluhují dva karaimské modlitební domy v Adrianopoly.
V Adrianopoly žilo v minulosti značné množství karaimů, v současné době tam ale nežije ani jedem karaim.
Tyto modlitební domy po dlouhou dobu pustly, a to do doby než se majitelem jednoho z nich nestal místní Žid a než ten druhý přestavěli místní Řekové na kostel.
Je nepochopitelné, že konstantinopolští karaimové v poklidu přihlížejí tomuto zabrání domů, ke kterým mají vlastnické dokumenty, a tedy by mohli bez problémů prokázat vlastnictví těchto starobylých karaimských modliteben.
V čele konstantinopolských karaimů stojí místní chacham rabi Beracha Jefet.
Všeobecné oživení, které je charakteristické pro život v Turecku několik posledních let po převratu, se projevuje i v karaimské komunitě.
Ve volbách do nového tureckého parlamentu byli konstantinopolští karaimové vyzváni, aby delegovali svého kandidáta na poslance.
Bohužel, je ale potřeba přiznat, že nebyli schopni vyslat vhodného kandidáta. Dvě vážené a k tomuto úřadu vhodné osoby tuto čestnou nabídku odmítli.
Předpokládalo se, že by mohl kandidovat doktor M.B. Egiz, ten ale bohužel v té době právě dokončoval studium na konstantinopolské univerzitě.
V době, kdy se projednávalo vzdělávání etno-náboženských komunit, upozornili konstantinopolští rabanité na fakt, že místní karaimové nemají své vlastní školy, ani veřejné instituce, a že jsou velmi malou komunitou, proto navrhli, aby se karaimové stali součástí židovské etno-náboženské komunity.
Tato událost vyvolala v Konstantinopoly karaimské národní uvědomění.
Zdvihla se vlna kulturního hnutí.
Prvním výsledkem tohoto hnutí bylo založení vlastního karaimského chlapeckého gymnázia.
Gymnázium vzniklé díky úsilí karaimské inteligence funguje již dva roky.
V gymnáziu studuje 70 žáků, z nichž je 55 karaimských chlapců, zbytek jsou židovští chlapci.
Tento fakt nás velmi potěšil, upozorňuje na absenci náboženského nepřátelství mezi konstantinopolskými židy a karaimy, nepřátelství, které někdy nabývá nepěkných forem.
Ředitelem gymnázia se stal výše zmíněný doktor M.B. Egiz.
Finanční prostředky na chod školy dává konstantinopolská karaimská komunita, přispívají i někteří významní členové komunity a to formou dobrovolných měsíčních plateb.
Karaimské gymnázium má akreditaci tureckého ministerstva národního vzdělávání.
Studenti karaimského gymnázia vykonají po ukončení studia zkoušky na státních gymnáziích a získají tak právo studovat na univerzitách.
Studenti se učí kromě obecných předmětů i karaimský jazyk (karaitika – karaimský dialekt řečtiny) a Zákon Boží.
Finančních prostředků na chod gymnázia není stále dost, proto ředitel gymnázia M.B. Egiz odjel do Ruska, aby uspořádal sbírku na podporu gymnázia mezi ruskými karaimy.
Jak nás informoval, v Petrohradě bylo vybráno více než 2000 rublů a v Moskvě kolem 400 rublů.
V současné době objíždí M.B. Egiz krymská města.
Abraham Chascoylu