Budovu, označovanou jako karaimská synagoga, nazývají sami karaimové kenasa nebo bet hakneset, což znamená dům shromáždění.
Interiér kenasy tvoří velká místnost, která je rozdělena na tři části, vzájemně neoddělené jakoukoli přepážkou.
Části kenasy jsou:
1)Vyvýšené místo, před takzvaným aron hakodeš (svatostánkem, ve kterém je uložena Tóra) kde chazan vykonává bohoslužbu.
2) Místo pro členy komunity
3) Místo s lavicemi pro staré a nemocné osoby (mošav zekenim, což znamená sezení starších). Nad ním se nachází patro pro ženy, které sledují probíhající bohoslužbu z poza mřížkových oken, a jsou tak pro modlící se muže neviditelné. Podlaha v přízemí, tedy v hlavní části kenasy je stejně jako první ženské patro pokryta koberci. To proto, že značná část bohoslužby konají modlící se členové karaimské komunity na kolenou, a to v souladu s prastarou tradicí.
V současné době je lavicemi vybavena i větší část místa pro členy komunity, menší část místa pro členy komunity je bez lavic a je určena pro ty členy komunity, kteří chtějí zůstat věrni prastaré karaimské tradici. Vykonání těchto starobylých modlitebních úkonů, je v současné době závazné pouze pro chazana (který vede bohoslužbu).
Do 1) a 2) části kenasy je povoleno vstupovat pouze bez bot, které je potřeba zanechat na chodbě kenasy. Tento zvyk je odvozen z textu Tóry, který nás informuje o zjevení se Boha Mojžíšovi na hoře Chórebu, jak je psáno: Řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. (Ex 3:5)
V současné době, ale tento zvyk nedodržují členové komunity sedící v lavicích. V kenase je zakázáno zobrazovat rostliny či živočichy. Jako ozdoby zde slouží ozdobné lampy, lustry a svícny, a také dekorace ve tvaru korun (keter), které zdobí od východní do západní zdi čelní část nad svatou schránou, a které jsou velkým zlatým písmem popsány citáty z Písma Svatého.
Během bohoslužby stojí karaimové tváří k jihu, protože Svatostánek aron hakodeš směřuje k jihu. Víme, že jak v Mojžíšově stanu setkávání, tak v Šalamounově Chrámu se nacházela Nejsvětější Svatině kodeš hakodašim v západní části. Proto se i aron hakodeš musí nacházet na západní straně kenasy.
Karaimští učenci se při rozhodování k jaké ze čtyř světových stran by se měl věřící obracet tváří během své modlitby, řídili prorokem Danielem, který se modlil u oken směřujících k Jeruzalému.
Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horním pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve. (Daniel 6:11)
Jeruzalém je z pohledu většiny zemí, ve kterých žijí karaimové na jihu. Karaimské učence ovlivnila i slova modlitby krále Šalamouna, kterou pronášel při ukončení stavby Chrámu.
Navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu. (1 Kr 8:48)
Karaimové nemají duchovní. Bohoslužbu může řídit každý, kdo má dobrou znalost biblické hebrejštiny, jazyka karaimských modliteb, je znalý modlitebního rituálu a je znám svými dobrými mravy, bez ohledu na to zda byl oficiálně úřady jmenován chazanem či ne.
Člověk, který vede karaimskou bohoslužbu, si navléká jednoduchý oděv. Je to dlouhý a široký plášť z bílého hedvábí či plátna, s dlouhými modrými třásněmi na jeho čtyřech rozích, a se širokou stuhou, která obsahuje jakýkoliv zlatě vyšitý verš Písma Svatého, nebo jméno osoby, která modlitební plášť věnovala. Tento modlitební plášť se nazývá talit. Ostatní modlící se členové komunity nosí tzv. cicit, což je to samé co talit, pouze je několikrát složen, splývá přes ramena, takže konce dosahují téměř na kolena, třásně se navléknou na malíčky obou rukou. Toto považují karaimové za splnění přikázání, obsaženého ve dvou pasážích Pěti knih Mojžíšových, a to ve Čtvrté knize Mojžíšově (Numeri) v kapitole 15, ve verších 38 až 40.
Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna JHVH přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci, abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha. A také v Páté knize Mojžíšově (Deuteronomium), v kapitole 22, verši 12.
Uděláš si střapce na všech čtyřech rozích své pokrývky, kterou se přikrýváš.
V doslovném smyslu by ale mělo být třepení (cicit) umístěno na běžném, každodenním oblečení synu Izraele.
Cíl přikázání je jasně obsažen ve slovech Zákona: abyste si při pohledu na ně připomínali všechna JHVH přikázání a plnili je. Proto by měl být cicit nedílnou součástí oděvu všech následovníků Mojžíšova Zákona, tak jak to můžeme vidět u ortodoxních talmudistů. Cicit má význam hlavně v každodenním běžném životě, kdy je mysl člověka zaměstnána pozemskými záležitostmi, ale menší význam v době modlitby, která je naplněna duchovní atmosférou a kdy naše mysl směřuje k Bohu i bez cicitu, a kdy plníme Jeho přikázání. Nutné je ale konstatovat, že mnoho karaimů nenosí cicit ani v době modlitby.
Bohoslužba se koná dvakrát denně, ráno a večer. Začátek bohoslužby určuje východ a západ Slunce. Čas ranní bohoslužby vycházel z životního stylu našich otců, který kopíroval přírodu. Naši otcové vstávali a začínali svojí každodenní práci velmi brzo. Podle jejich názoru to byl čas kdy i andělé oslavovali Boha, jak naznačuje kniha Job verš 38:7 - zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol. V současné době, v důsledku změny životního stylu, začínáme ranní bohoslužbu později, v sobotu a v době ostatních svátků, nezačínáme bohoslužbu dříve než v osm či devět hodin ráno.
Modlitby se skládají zejména z Žalmů Davidových. Pronášejí se recitativem na různé melodie. Všichni modlící se účastníci bohoslužby jsou aktivně zapojeni do pronášení modliteb. První část modlitby pronese osoba, která vede modlitbu, a druhou část dokončí ostatní modlící se sborem. Modlitba zní jako neuspořádaný sborový zpěv. Kromě Žalmů obsahuje karaimská bohoslužba i jiné části Písma Svatého, ty sice nejsou modlitbou v pravém slova smyslu, ale vztahují se k tomu či onomu dni, či tomu či onomu svátku. A tak obsahuje každodenní ranní a večerní modlitba patřičnou část první kapitoly První knihy Mojžíšovy (Genesis), vztahující se k určitému konkrétnímu dni týdne v řádu stvoření Světa. Těmto veršům předchází a také za nimi následují pasáže z Písma Svatého, ve kterých je opěvován Všemohoucí Bůh a Jeho Moudrost, Jejíž projevem jsou Jeho stvoření.
V sobotu a ve sváteční dny čteme během ranních modliteb pasáže z Pěti knih Mojžíšových, které vysvětlují zákony. Protože po zničení Jeruzaléma modlitby nahradily oběti, které nařizuje Zákon, obsahují každodenní i sváteční ranní modlitby a večerní modlitby pasáže Písma Svatého, které popisují příslušné oběti pro ten či onen den a pro ten či onen svátek. Také synagogální bohoslužba do jisté míry vychází ze starobylé chrámové bohoslužby. Každé ráno a večer se čtou pro poučení národa jako jakési kázání dvě krátké pasáže z Páté knihy Mojžíšovy verše 6:4-9 a 11:13-21 - Slyš, Izraeli, JHVH je náš Bůh, JHVH jediný. Budeš milovat JHVH, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta. Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli. Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, přivažte si je jako znamení na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima. Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby vaše dny byly jako dny nebes nad zemí. Sváteční bohoslužba se navíc liší množstvím duchovních písní, které složili karaimští básníci žijící v různých dobách, od doby formování karaismu do doby dnešní. Autory některých duchovních písní jsou i talmudističtí básníci, Jehuda ha-Levi, Šlomo ibn Gabirol, Abraham ibn Ezra. Díky bohatým básnickým vyjádřením, eleganci a duchovnosti jazyka se jejich poezie dostala do karaimských modlitebních knih, a to přes jejich sektářské přesvědčení.
Neznáme toho, kdo sestavil karaimské modlitební knihy, tedy toho kdo shromáždil patřičné Žalmy, chvalozpěvy a uspořádal je do dnešní podoby. Modlitební knihy byly sestaveny v průběhu staletí mnoha anonymními autory, díky jejich zbožnému zanícení dosáhly karaimské modlitební knihy tak ohromných rozměrů, že vykonání všech v nich obsažených modliteb vyčerpávalo i ty nejhorlivější a nejzbožnější věřící. Proto ribbi Aron ben Josef ha-Rofe, který žil na přelomu 13 a 14 století, považoval za nezbytné výrazně redukovat obsah karaimských modlitebních knih. Zajímavé je, že tento učenec, horlivě prosazující redukci rozsáhlých karaimských modlitebních knih, nahradil mnoho jím odebraných textů vlastními chvalozpěvy. To v budoucnu inspirovalo mnohé další karaimské učence, každý z nich považoval za svou povinnost přispět do sbírky modliteb, a tak se úmysl ribbi Arona výrazně zkrátit modlitební knihy minul účinkem, proto byly v nedávné době sobotní a sváteční modlitby opět redukovány. Nezkráceny zůstaly pouze modlitby pro den půstu a pokání (Jom Kippurim), neboť v tento den se karaimové modlí od rána do večera.
Protože jsou karaimské modlitební knihy jazykově málo srozumitelné, považuji za nutné seznámit čtenáře s bohoslužbou pro běžné dni, s žalmy v ní obsaženými. Bohužel to nemohu udělat u těch částí bohoslužby, které jsou složeny z jiných častí Písma Svatého, a to i přesto, že mají k žalmům vztah.
Nicméně i to mi umožní vysvětlit pravidla karaimské bohoslužby.
Večerní modlitba *
* Karaimům, podobně jako talmudistům začíná den ve večerních hodinách.
Chazan se postaví před Árón ha-Kodeš, obleče si talit, při oblékání si talitu pronese krátkou modlitbu, která obsahuje pasáž Písma Svatého týkající se patřičného přikázání, tj. Čtvrté knihy Mojžíšovy Numery verše 15:37 až 41 - JHVH řekl Mojžíšovi: Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna JHVH přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci, abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha. Já jsem JHVH, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám byl Bohem. Já jsem JHVH, váš Bůh.
Pak následuje samotná modlitba.
Čte se:
1) Žalm 33
2) Soubor veršů Písma Svatého, které informují o jedinosti Boha, O Jeho moudrosti, moci a dobrotě
3) Žalm 135
4) Část první kapitoly První knihy Mojžíšovy týkající se příslušného dne týdne
5) Žalm 99
6) Prvních 8 veršů z 28 kapitoly Čtvrté knihy Mojžíšovy Bamidbár / Numeri (o obětech)
7) Žalmy 144, 145, 146, 147, 148 a 149
8) Patřičné verše Písma Svatého týkající se modlitby libé Bohu (jako kadidlo)
9) Žalm 98
10) Žalm 66
11) Žalm 90
12) Žalm 120
13) Žalm 31
14) Žalm 89 (modlitba Mojžíšova)
15) Verše Písma Svatého vyjadřující lítost nad zničením Jeruzaléma a Svatého Chrámu
16) Verše Písma Svatého oslavující Boha
17) Verše 4 až 9 kapitoly 6 a verše 13 až 21 kapitoly 11 Páté knihy Mojžíšovy Devárím/Deuteronomium
18) Vyznání víry
19) Spas Hospodine lid Tvůj
20) Modlitba Davidova (kapitola 29 verše 10 až 13 První knihy Paralipomenon)
21) Z modlitby Šalamouna (kapitola 8 verše 56 až 60 První knihy královské)
22) Z modlitby Daniela (kapitola 9 verše 9, 18 a 19 knihy Daniel)
23) Nakonec se chazan pronese vůči modlícím se účastníkům bohoslužby: Nechť je přijata vaše modlitba, pokoj vám a pokoj celému domu Izraele. Amen.
Ranní modlitba
Výše popsaný obřad odívání talitu chazanem
Modlitba:
1) Žalmy 101 a 102
2) Následují verše shodné s verši v bodě 2 večerní bohoslužby s některými doplněními a verše shodné s verši v body 3 a 4 večerní bohoslužby.
3) Žalmy 92 až 96 a Žalm 7
4) Žalm 85
5) Žalm 50
6) Žalm 24
7) Žalm 84
Ostatní části jsou shodné s večerní bohoslužbou.
Bohoslužba obvykle končí modlitbou za cara a za celou jeho rodinu, za ruskou armádu apod. Pak se čtou Žalmy 20 a 21.
O významných dnech se pějí chvalozpěvy v biblické hebrejštině, které jsou novodobějšího původu.
Výše uvedený text považuji za dostatečný, aby poskytl obecnou představu o karaimské bohoslužbě.
Sobotní a sváteční bohoslužba se od té každodenní liší pouze vyšším počtem Žalmů a jiných veršů Písma Svatého. Jejich podrobný popis by neúměrně prodlužil můj článek. Zároveň považuji za důležité popsat, i to co se děje o sobotách a svátcích vedle modliteb.
V sobotu po ukončení modlitby za cara se z archy (hechal, aron ha-kodeš) slavnostně vyjímá Zákon (Tóra).
V arše se nachází Tóra v tištěné a ručně psané podobě.
Tištěná Tóra má podobu běžné knihy, a má krásnou ozdobnou vazbu.
Tištěná Tóra obsahuje punktaci, to znamená, že má nikudot (tečkování), to jsou ve středověku vytvořené znaky nahrazující samohlásky, které umožňují správné čtení.
Tištěný text obsahuje také taamim, což je kantilace, tedy něco jako noty.
Význam jednotlivých kantilačních znaků je nám neznámý, protože klíč k nim byl ztracen.
Ručně psaná Tóra je dlouhý pergamenový svitek, uzavřený v dřevěné skříňce válcovitého tvaru, namotaný na dvou hůlkách, jejichž konce vyčnívají nahoře i dole z namotaného pergamenu.
Tyto hůlky umožňují namotávat a rozmotávat svitek podle potřeby čtoucího.
Schránka je buď zdobená malbou, nebo potažená jemným sametem nebo stříbrem.
Na horní konec hůlek se nasazují stříbrné ozdoby, označované jako tappuchim (jablka), na ně jsou zavěšeny na tenkých řetízcích rolničky, které vydávají příjemné zvuky při každém pohybu schránky.
Ručně napsaný svitek Zákona, na rozdíl od tištěného, karaimové neoznačují pouze jako Tóra, ale jako Sefer Tóra. Svitek Zákona je považován za věrný opis originálu, který jak je známo, neobsahoval samohlásky a kantilační značky. Ručně napsaný svitek Zákona považují karaimové za více posvátný, než tištěnou verzi Zákona, a proto se vyjímá z archy pouze o sobotách, svátcích a velmi slavnostních dnech.
A tak se o běžné sobotě čte z tištěné verze Zákona. Jak již bylo zmíněno, Pět knih Mojžíšových se dělí na kratší části (paraša), jejich počet odpovídá počtu sobot v roce, každou sobotu přečteme postupně jednu část.
Ze Zákona čte buď chazan, nebo jakýkoli člen komunity, kterému chce obec vyjádřit úctu, tohoto člověka vyzve synagogální sluha (šamaš).
Účastníci bohoslužby se aktivně účastní čtení Zákona, stejně tak se aktivně účastní i čtení modliteb.
O určitých sobotách kdy se čtou části (paraša), které vypráví o stvoření, o Abrahamově obětování Izáka (akida), o Jákobově snu (sullam – žebřík), o Jákobově požehnání synům, o přechodu Rudého moře, o sinajském předání Tóry (mattan Tóra) a o Mojžíšově požehnání Lidu Izraele, a také o svátcích a státních svátcích (carských dnech), které připadnou na sobotu, se čte ze Sefer Tóra.
Čtení ze Sefer Tóra doprovází velká vážnost a slavnostnost.
Při vyjmutí Sefer Tóra z archy a při jejím uložení se zpívá žalm, celé shromáždění klečí a klaní se, a napodobuje tak chování Lidu Izraele při slavnostním čtení z Knihy Zákona Ezdrášem, jak nás informují verše z knihy Nehemjáš 8:5-6 - I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil JHVH, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: Amen, amen. Padli na kolena a klaněli se JHVH tváří až k zemi.
Chazan pak veřejně vyzívá poctěné osoby komunity ke čtení Tóry následující větou, pronesenou hebrejsky:
Ty, ctihodný (hebrejské jméno), vzdej čest Zákonu a přijď číst z Knihy Zákona, přijď s požehnáním.
Nejdříve je vyzván jeden z potomků velekněze Árona (kohen), po něm jeden z kmene Levi a pak pět běžných Izraelitů.
Vyvolání ke čtení ze Zákona je pro karaimy velkou poctou.
V den půstu a pokání (Kippur) se čte Třetí kniha Mojžíšova kapitola 16, ve které čteme ustanovení o vcházení Velekněze jednou za rok do Velesvatyně, o obětování kozlů a o samotném půstu.
Ke čtení jsou vyzváni pouze přítomní potomci Árona.
Čtení je doprovozeno krátkým popisem obřadu vstupu do Velesvatyně a chrámové velekněžské bohoslužby stanovené pro tento den.
V den svátku Šemini Aceret, nazývaného také Simchat Tóra (radost ze Zákona), se po ukončení stanoveného čtení Zákona vyjmou z archy všechny Sefer Tóra (v některých kenasách je až deset exemplářů), někteří vybraní členové komunity v čele s chazanem nesou za zpěvu duchovních písní Tóry sedmkrát kolem čtecího pultíku umístěného ve středu kenasy.
Po čtení Zákona se čtou pasáže z Písma Svatého, které mají vztah k právě čtené paraša nebo k určitému svátku. Je to takzvaná haftara. Tu čtou většinou studenti midraše nebo jiné duchovní školy.
Po haftara začne chazan, pokud nepovažuje za nutné pronést nějaké kázání či přečíst nějaký důležitý manifest, modlitbu za všechny zemřelé karaimské učence, chazany, učitele víry a představitelů karaimského lidu od Anana ben Davida ha-Nasiho, podle seznamu uvedeného modlitební knize.
Po zakončení tohoto obřadu členové komunity věnují každý podle svých možností něco ve prospěch kanasy, na památku svých blízkých, nebo na vykonání krátké bohoslužby za nemocné, za rodičky, za pocestné, za zajatce, apod.
Stejně jako v sobotu, tak i o ostatních svátcích je bohoslužba zakončena krátkou modlitbou, kterou označujeme jako polední modlitba (tefilat caharajim).