Abu al Surri Sahl (Jašar) ben Masliah žil v druhé polovině desátého století a byl současníkem velkého karaimského vykladače Písma Jafeta ben Eli.

Sahl ben Masliah žil v Jeruzalémě, odkud se vydával na své misijní cesty do zahraničí.

Během jedné z těchto cest se dostal v Káhiře do konfliktu s vlivným rabanitským starším Jákovem ben Samuel, který byl horlivým stoupencem gaona Sa’adji.

Jákov ben Samuel adresoval Sahlovi nepřátelsky laděný dopis, ve kterém ostře napadal karaismus, obviňoval v něm Sahla že přišel vyvolat spory mezi karaimy a rabanity a získávat konvertity z řad rabanitů.

Sahl ben Masliah je autorem pojednání, které vyvrací Sa’adjovu kritiku karaismu.

Sahl ben Masliah odeslal Jákovovi ben Samuel odpověď odmítající jeho obvinění, tato zdánlivě osobní odpověď měla sloužit jako misijní propaganda naléhající na běžné rabanity, aby se vzdali své víry a přidali se ke karaimské synagoze.

V dopise varuje rabanity před hrozbou Božího hněvu, a vyzívá je aby shodili neúnosné břímě rabínských nařízení, která na ně uvalila rabínská vládnoucí třída, stěžuje si na kruté pronásledování  karaimských asketů, vysmívá se Sa’adjovi a jeho stoupencům.

Text, který je psán jasnou a srozumitelnou formou nebyl určen vzdělaným a privilegovaným vrstvám rabanitů, ale běžným lidem.

Sahl ben Masliah v odpovědi například píše:

Jak mám být zticha, když někteří Židé následují zvyky modloslužebníků? Sedí mezi hroby uctívaných osob a tráví noci mezi náhrobky, když hledají přízeň mrtvých mužů, říkají: Jose Galilejský uzdrav mě! Zapalují svíčky na hrobech svatých a pálí kadidlo na cihlových oltářích před hroby, a váží si na krk šňůrky s medailonky se jmény svatých jako ochranu před všemi druhy nemocí.

Vězte vy, kdo se hájíte rčením: jdu cestou svých otců, nezískáte nic, neboť náš Bůh řekl: Nebuďte jako vaši otcové a také a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. To dokazuje, že neexistuje žádná povinnost bezpodmínečně následovat své otce, naopak to dokazuje, že je potřeba srovnat jejich cesty, jejich chování a jejich soudy se slovy sepsanými Mojžíšem v knize Zákona. Pokud se ze slovy Zákona shodují, je potřeba je následovat, pokud mu odporují, je potřeba je zavrhnout.

Karaimští učenci vyzívali gaona Sa’adju al Fajumiho, aby s nimi sedl a diskutoval, on ale nikdy mezi ně nepřišel, raději se ukryl v nejvnitřnějších komnatách svého domu a odmítal kohokoliv, kdo s ním chtěl diskutovat přijmout. Karaimové s ním nemohli diskutovat ani o Šabatu, neboť v synagoze hořely světla lamp. Nakonec jeden z učenců, ben Mašiach, riskoval a vešel do Sa’adjova domu, když jej Sa’adja uviděl začal na něj křičet: Co mám s tebou dělat?! Jdi ode mne pryč!

Jestliže si myslíš, že jsi větší než tvůj mistr Sa’aja, sejdi se s námi a utkejme se zbraněmi svých argumentů, přijď do našich komunit s láskou a v míru a s bázní před Bohem, ptej se a dotazuj. Bude to mnohem lepší než to co dělali tví předchůdci, ti obcházeli jinověrecké úředníky, pomlouvali a udávali své karaimské bratry, ti pak byli nuceni platit pokuty ve stříbře a zlatě, byli úřady utiskováni a omezováni.

Jestli chceš přijď ty a tví přátelé diskutovat, když neznesvětíte Šabat zapálenými lampami a prsteny na svých prstech (pečetní prsten, tj. pracovní nástroj a také symbol vycházející z řecké mytologie - přikování Prométhea ke skále - pozn. překladatele), přijdeme a budeme spolu s vámi zkoumat Zákon.

Užíváte zapálené lampy jako obrannou zeď, aby jste s jejich pomocí zabránili karaimům vstoupit a odhalit vám vše co je skryto vašim očím.

Odstraňte předkožky z vašich srdcí, neboť vězte, že pokud neodstraníte vnitřní předkožku, je vám obřízka té vnější k ničemu.