Ruský jazyk nebo tatarský jazyk - David M. Kokizov (1911)
Žádný z dosud známých historických zdrojů neposkytl přesvědčivý důkaz o tom, že turko-tatarský jazyk, kterým v současné době hovoří karaimové, je jejich mateřským jazykem, takovým jakým je například ruský jazyk pro slovanské obyvatelstvo velké části Ruského impéria, francouzský jazyk pro Francouze nebo japonský jazyk pro Japonce atp.
Naopak dějiny nám poskytují důkazy (i když často jen nepřímé), že si v dávné minulosti divoké hordy Tatarů podrobily naše mírumilovné předky, a že pod jejich nadvládou došlo k násilnému či dobrovolnému nahrazení naší mateřské biblické hebrejštiny jazykem tatarským.
Toto nahrazení nejen, že nemělo pro náš národ žádný kulturní přínos, ale spíše naopak, značně ztížilo komunikaci našich předků s kulturními národy a osvojení si poznatků, které tyto národy dosáhly v různých oblastech vědy a umění; je na čase si položit vážnou otázku, zda není na čase nahradit karaimy užívaný nekulturní tatarský jazyk nějakým jazykem kulturním, například ruským.
Hlavní důvody toho, proč nahradit karaimy užívaný tatarský jazyk jazykem kulturním jsou následující.
Karaimové užívají tatarský jazyk již několik století, za tuto dobu ale v tomto jazyce nenapsali žádné vědecké dílo, ani žádné jiné dílo, na které by mohli být hrdí a s ním i na tatarský jazyk.
Nejenom karaimové, ale ani jiné národy nenapsaly v tatarském jazyce žádné knihy, které by stály za pozornost. I kdyby takové knihy u tatarských národů existovaly, karaimové by je nemohli využívat, protože neznají tatarské písmo, a čas potřebný k naučení se tohoto písma, by mohl být užitečněji využit na studium některého z moderních kulturních jazyků.
Proto mezi karaimy dodnes praktikované výučování tatarského jazyka od útlého věku a výkuka karaimského Zákona Božího a dalších nábožsnkých předmětů v tatarském jazyce nepřináší sebemenší užitek, který by přinesla výuka dětí nějakého kulturního jazyka, který by umožnil získávat rozsáhlé znalosti z různých oborů vědy a umění, sepsaných přímo v tomto jazyce, nebo přeložených z jiných kulturních jazyků.
Pokud někdo z karaimů bude chtít někdy v budoucnu prezentovat svůj výzkum v tatarském jazyce nebo v tomto jazyce napsat nějaké literární dílo, bude muset vytvořit mnoho nových slov, neboť tatarský jazyk má velmi omezenou slovní zásobu; pro žádného vědce nebo spisovatele ale nemá žádný smysl šířit svá díla pouze v tatarském jazyce, který ovládá pouze velmi omezené množství karaimů, zvláště pak když knihy vydané například v ruském jazyce jsou srozumitelné mnoha tisícům čtenářů.
Odpověď na otázku jakým jazykem nahradit tatarský jazyk užívaný karaimy by neměla činit žádné potíže, neboť tímto jazykem by měl být jazyk toho kulturního národa, v jehož středu se v současné době karaimské komunity nacházejí.
To znamená, že karaimové žijící v Ruské říši by si měli osvojit ruský jazyk, tím spíše že tvoří většinu všech karaimů, a ostaní mnohem menší komunity jsou roztroušené většinou v zemích méně kulturních.
Nahrazení tatarského jazyka jazykem ruským, které by mohl karaimům žijícím v Rusku doporučit náš sjezd, by spočívalo v následujícím.
Každá karaimská rodina by měla učit děti mluvit hlavně rusky.
Předmětem výuky by byly měly být i další cizí kulturní jazyky.
Výuka karaimských dětí karaimskému Zákonu Božímu i výuka všech všeobecných předmětů by měla probíhat v ruštině.
Veškerá oficiální komunikace mezi karaimy a například duchovní radou, chachamem či mezi jednotlivými karaimskými komunitami by měla probíhat výhradně jen v ruštině.
Duchovní rada by měla podniknout veškeré možné kroky, aby v co nejkratší době vyšly všechny naše učenice, svaté a modlitební knihy v biblické hebrejštině s paralelním textem v ruštině.
Překlad svatých a modlitebních knih do ruštiny by měl mít pozitivní vliv na posílení religiozity karaimů i na vztahy mezi členy jednotlivých karaimských komunity.
V současné době mnohé naše kenasy zejí prázdnotou a to i v době velkých svátků, zejména proto, že velké množství karaimů, kteří se v mládí učili biblickou hebrejštinu, jí postupem času zapomněli, někteří karaimové se jí dokonce neučili vůbec, a tak se cítí trapně v přítomnosti těch souvěrců, kteří se ještě umí modlit.
David M. Kokizov
Vyjádření redakce: Toto téma, které otevřel vážený autor článku, se dotýká zejména karaimů žijících v krymských městech, kde se v midraších stále vyučuje v tatarském jazyce. Redakce se plně ztotožňuje s přáním ctihodného D. M. Kokizova, nicméně věří, že žádné umělé zásahy nejsou nutné, a to zejména proto, že tatarština bude vytlačena ze života karaimů přirozenou cestou.